Category: Šprtec

Náhledy do minulosti – Eric Lindros

Také v roce 2010 byly do síně slávy BHL zařazeni tři její významní hráči. Druhým z trojice významných jmen byl útočník Eric Lindros.

Eric Bryan Lindros (narozen v roce 1973) je bývalý kanadský profesionální hokejista. Lindros se narodil ve městě London v Ontariu, ale vyrůstal v Torontu. Jako junior hrál hokej v soutěži OHL (Ontario Hockey League) za tým Oshawa Generals, než byl v roce 1991 draftován jako jednička draftu týmem Quebec Nordiques. Za tento tým však odmítl hrát a tak byl v červnu 1992 vyměněn do týmu Philadelphia Flyers za několik hráčů a výběrů draftů. Součástí výměny se tehdy stal také Peter Forsberg. Během své kariéry v OHL dovedl Lindros tým Generals v roce 1990 k vítězství v Memorial Cupu. Před draftem v roce 1991 zároveň Lindros získal Red Tilson Trophy pro nejlepšího hráče OHL a byl také vyhlšen hráčem roku CHL.

Lindros začal svou kariéru v NHL u Flyers v sezóně 1992/93. Byl výtečným útočníkem, neboť si ve své nováčkovské sezóně dokázal držet průměr nad jeden bod na zápas. Jeho tvrdý styl hry však byl příčinou toho, že značnou část kariéry zameškal díky svým zraněním. Největší problémy jej však čekali postupem kariéry, kdy mu hodně starostí nadělaly opakované otřesy mozku. Lindros získal ve své kariéře Hart Memorial Trophy jako nejlepší hráč ligy a Lestre B. Pearson Award jako nejvýraznější hráč po výluce zkrácené sezóny 1994/95. V srpnu 2001 se Lindros připojil k týmu New York Rangers. V sezoně 2006/06 podepsal sezonu s týmem Toronto Maple Leafs a v sezoně 2006/07 ukončil svoji kariéru v dresu týmu Dallas Stars.

V mezinárodním měřítku Lindros třikrát reprezentoval Kanadu na juniorském (1990, 1991 a 1992) a v letech 1990 a 1991 získal zlaté medaile. S 31 body vede historickou tabulku kanadského bodování na juniorském mistrovství světa s pětibodovým náskokem před Jordanem Eberlem a Braydenem Schennem. Lindros také reprezentoval kanadský seniorský tým na mistrovství světa na turnaji v roce 1993, kde byl kapitánem. Kanadu také reprezentoval na Olympijských hrách, a to hned třikrát (1992, 1998 a 2002), získal stříbrnou medaili (1992) a zlato v roce 2002. 17. října 2007 byl Lindros uveden do Sportovní síně slávy Ontaria jako rodák z Londýna (Ontario), kde dělal své první hokejové krůčky za pomoci rodiny a trenérů. V roce 2016 byl Lindros uveden do Hokejové síně slávy. V roce 2017 byl jmenován jedním ze 100 nejlepších hráčů NHL v historii. Dres Erica Lindrose, # 88, byl v roce 2018 týmem Philadelphia Flyers slavnostně vyřazen.

 

V BHL odehrál Eric Lindros v dresech New York Rangers a Toronto Maple Leafs celkem E sezóny (2003-4, 2004-5, 2005-6 a 2006-7) pod vedením Tomáše Vítámváse a Rudolfa Martinčiče. Do úvodního ročníku si jej v rámci předsezonních výběrů vybral tým NYRangers. Za ten v úvodním ročníku odehrál celkem 50 utkání ve kterých vstřelil 18 branek. Nepatřil mezi největší hříšníky soutěže, a tak má z tohoto ročníku na svém kontě pouze 10 trestných minut. Zato v aktivitě +/- získal celkem 44 kladných bodů. Za svůj výkon tak ve své první sezoně získal celkem 14 STAR bodů. Tento výkon však nestačil na zisk některé z trofejí nebo k nominaci do některého all-stars týmů.

Ve své druhé sezoně byl sice Lindros více vytíženým hráčem, ale jeho brankostroj se zadrhl na pouhých 14 zásazích. Trestných minut opět nenasbíral mnoho, pouze 12, ale nejlepší jeho statistikou byla aktivita +/- (hodnocení účasti na ledě), kde získal celkem 64 kladných bodů. Celkově však byl v sezóně 2005-06 oceněn pouze 6 STAR body.

Na lepší časy se Lindrosovi začalo blýskat až v dresu Toronta. V sezoně 2005-06 sice odehrál pouze 66 zápasů, ale nastřílel krásných 26 branek. Jeho útočnou aktivitu podtrhla bilance pouhých 2 trestných minut. Byť Lindros získal pouze 26 kladných bodů v aktivitě +/- mohl se na konci sezóny honosit ziskem 27 STAR bodů a titulem HVĚZDA BHL.

Závěrečnou sezónu své kariéry v BHL odehrál Lindros na rozdíl on NHL také v Torontu. Byl jedním z nejvíce vytížených hráčů, neboť zvládl odehrát všech 82 utkání základní části. Střelecky mu to sice šlo oproti předchozí sezóně trochu méně – nastřílel 21 branek a v aktivitě +/- získal pouhé 4 kladné body, svoji bilanci si nepokazil ani v počtu trestných minut (10), a tak se mohl na konci sezóny radovat ze zisku dalších 26 STAR bodů. Ani tyto statistiky však Lindrosovi v BHL nepřinesly zisk některé z individuálních trofejí.

(zdroj textu i obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Eric_Lindros)

Náhledy do minulosti – Pasi Nurminen

Také v roce 2010 byly do síně slávy BHL zařazeni tři její významní hráči. Prvním z trojice významných jmen byl brankář Pasi Nurminen.

Pasi Johan Olavi Nurminen (narozený v Lahti v roce 1975) je bývalý finský hokejový brankář. Na podzim roku 2005 však musel svoji kariéru ukončit kvůli zranění kolene. Aktuálně je Nurminen jedním z majitelů Lahti Pelicans a působí jako druhý trenér týmu.

Nurminen začal svoji hráčskou kariéru v Lahti. V sezoně 1993/94 získal první zkušenosti ve finské Lize mistrů v dresu Briska. Po jejich svižném pádu ze SM-Liigy pokračoval Nurminen v hokeji na úrovni I. divize. Během sezóny 1995/96 odehrál Nurminen svou první sezónu jako brankář v seniorské lize. V následujících dvou sezónách u Pelicans byl Nurminen jedním z nejlepších brankářů v I. divizi a toho si všimli v klubu HPK.

Nurminen tak přestoupil v sezóně 1998/99 do HPK a dostal se zpět do nejvyšší finské ligy. Po výborné sezóně se přestěhoval do týmu Jokeritu. Během sezóny s Jokeritem získal Nurminen za svoji hru několik ocenění. Například cenu Urpo Ylönena (sezóna 1999-2000). Ve stejné sezoně se mimo jiné umístil Jokerit na stříbrné příčce. Nurminen se díky tomu dostal do národního týmu, kde působil jako první brankář na Mistrovství světa 2001 v Německu.

Nurminen hrál za Jokerit dvě sezóny, než se připojil k týmu Atlanty Thrashers v NHL. Ve své první sezóně v NHL hrál převážně za Chicago Wolves v AHL, kde vyhrál s týmem Calder Cup. Nurminen se posléze stal prvním Finem, který v NHL dosáhl postu jedničky týmu. Stalo se tak v sezóně 2002/2003 po vyřazení Milana Hniličky z týmu Thrashers. Jeho úspěch tak položil základ pro vstup dalších hráčů Finska do soutěže. Při výluce NHL v sezóně 2004-2005 hrál Nurminen v Evropě za týmy Pelicans a Malmö. Jeho kariéra však skončila posléze hned v přípravných zápasech na novou sezónu 2005-2006, kdy si zranil koleno.

Následovala jeho kariéra trenéra. Nejprve působil jako asistent a trenér brankářů Pelikánů, které v letech 2005 až 2012 vlastnili během jeho trenérských sezón Hannu Aravirta, Mika Toivola a Kai Suikkanen. Nurminen byl také trenérem brankářů finské reprezentace na Mistrovstvích světa v letech 2011 a 2012. Během sezóny 2012/2013 byl Nurminen asistentem trenéra Petriho Matikainena v klubu KHL Avangard Omsk. Oba však byli vyhozeni na začátku druhého smluvního období po špatném úvodu sezóny. V prosinci 2013 se Nurminen připojil k trenérskému týmu Jokeritu vedeného Tomkem Valtonenem. V březnu 2015 Pelicans oznámili, že najali Petriho Matikainena jako hlavního trenéra a Pasiho Nurminena jako svého druhého trenéra. V srpnu 2020 byl Nurminen jmenován generálním ředitelem Pelicans.

Mimo trenérské činnosti se Nurminen také věnoval komentátorskému řemeslu. V sezoně 2005-2006 komentoval pro canal+, později byl odborným komentátorem při Mistrovství světa v roce 2009 ve Švýcarsku, na zimních olympijských hrách ve Vancouveru a Mistrovství světa 2010 v Německu. Od doby, kdy ve Finsku vysílá mistrovství světa kanál MTV3, je jeho pravidelným komentátorem.

V BHL odehrál Passi Nurminen v dresu Atlanty Thrashers celkem 3 sezóny (2004-5, 2005-6 a 2006-7) pod vedením Radka Zeleného. Hned v úvodním ročníku si vedl více než dobře. Držel si nízký průměr inkasovaných branek (2,27) a v aktivitě +/- získal celkem 63 kladných bodů. Během sezóny udržel hned 7x čisté konto (dokonce se mu povedly 1x série 2 zápasů v řadě s nulou a 1x série 3 zápasů v řadě s nulou). Za svůj výkon tak ve své první sezoně získal celkem 24 STAR bodů. Bohužel ani tento výkon však nestačil na zisk některé z trofejí nebo k nominaci do některého all-stars týmu, což bylo dáno zejména nadvládou týmu Nashville Predators v úvodních letech soutěže. Jeho výkon však znamenal, že od další sezóny se mohl Nurminen honosit označením „hvězda“ BHL.

Ve svém druhém ročníku Nurminen své statistiky výrazně překonal. Odehrál za svůj tým plný počet utkání (82), ve kterých si dokázal udržet průměr inkasovaných branek na hodnotě 1,98. Ve statistice +/- získal celkem 109 kladných bodů a na jeho kontě přibylo celkem 16 shut outů (1x série 2 zápasů v řadě s nulou). Celkem tak za svůj výkon získal 49 STAR bodů. Svoji dominanci pak korunoval ziskem nejprestižnější brankářské ceny Vezina Trophy a nominací do prvního all-stars týmu soutěže.

V závěrečném, třetím, ročníku BHL pokračoval Nurminen ve skvělých brankářských výkonech. V celkem 77 utkáních si udržel průměr inkasovaných branek na hodnotě 2,56. Ve statistice +/- bodů získal celkem +73 bodů a na jeho kontě přibylo celkem 10 shut outů (2x série 2 zápasů v řadě s nulou). Celkem tak za svůj výkon získal dalších 30 STAR bodů. Další trofej však na své konto nezískal. Celkem je tak kariéra, ve které Nurminen odehrál v BHL 200 utkání s celkovým průměrem 2,26 branek na zápas, na své konto si připsal celkem 33 shut outů a 103 STAR bodů, ověnčena ještě druhým místem ve Stanley Cupu 2007, kde jen krůček chyběl od jeho zisku (série 4:3 na zápasy pro Nashville).

(zdroj textu: https://fi.wikipedia.org/wiki/Pasi_Nurminen)
(zdroj obrázku:

Náhledy do minulosti – Mario Lemieux

Jak jsme si už připomenuli minule, v roce 2009 vstoupili do síně slávy BHL tři hráči. Třetím ze slavných hráčů byla legenda mezi hokejisty Mario Lemieux.

Mario Lemieux (narozen v roce 1965) je kanadský bývalý profesionální hokejový hráč. V NHL odehrál celkem 17 sezón s týmem Pittsburgh Penguins od roku 1984 do roku 2006. Od roku 1999 mimo jiné vlastníkem tohoto týmu. Máriovi se přezdívá „The Magnificien One“ (pan velkolepý) nebo „Le Magnifique“ („Super Mario“). Je široce uznáván jako jeden z největších hráčů všech dob. Lemieux, i přes svou velkou velikost, byl nadaným tvůrcem hry a rychlým bruslařem. Často obelstil obránce léčkami a parádičkami.

Byl draftován v roce 1984 jako jednička draftu týmem Pittsburgh Penguins, který dovedl v letech 1991 a 1992 k vítězství ve Stanley cupu. Pod jeho vlastnictvím získali tučňáci další tituly v letech2009, 2016 a 2017. Je jediným mužem, který má na poháru své jméno jako hráč i majitel. Byl také lídrem týmu Kanady, který dovedl k zlaté olympijské medaili v roce 2002, na Mistrovství světa v roce 2004 a při kanadském poháru v roce 1987. Celkem čtyřikrát byl zvolen hráči jako nejužitečnější část základní části a získal tak Lester B. Pearson Award, třikrát se stal nejlepším hráčem a držitelem Hart Trophy, byl lídrem Art Ross Trophy (vítěz kanadského bodování) celkem šestkrát a získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off v letech 1991 a 1992. Je jediným hráčem, který vstřelil gól v každé z pěti možných situací (při hře 5 na 5, v přesilové hře, v oslabení, do prázdné brány, vlastní gól) v jednom zápase NHL, což dokázal v roce 1988. V době svého odchodu do důchodu byl sedmým nejúspěšnějším střelcem v NHL s 690 góly a 1033 asistencemi. V historii NHL je na druhém místě s průměrem 0,754 gólů na zápas, za ním je jen Mike Bossy (0,762). Lemieux bohužel nikdy nedokázal odehrát v sezóně všechny utkání. Více než 70 zápasů tak odehrál pouze v šesti sezonách.

Lemieuxovu kariéru sužovaly zdravotní problémy, které ho omezily na 915 z možných 1430 zápasů základní části v letech 1984 až 2006. Lemieux debutoval v NHL 11. října 1984 a svůj poslední zápas odehrál 16. prosince 2005. Trpěl různými zraněními a nemocemi, nejvíce jej však omezovala chronická bolest zad, která byla tak silná, že mu ostatní museli zavazovat brusle. Kvůli těmto zdravotním problémům odešel dvakrát do důchodu, nejprve v roce 1997, kdy bojoval s lymfomem. Vrátil se v roce 2000. A poté ukončil kariéru podruhé v roce 2006, kdy mu byla diagnostikována fibrilace srdečních síní. Lemieux kvůli Hodgkinovu lymfomu vynechal také celou sezónu 1994-1995. Přes jeho dlouhé pauzy ve hře však zůstávala jeho hra po návratu na led vždy na vysoké úrovni. Stačí si připomenout, že hned v dalším ročníku (1995-1996) vyhrál Hart Trophy a získal titul. Za připomenutí také stojí, že byl finalistou Hart Trophy také po svém návratu v roce 2000.

Za významný milník v životě Maria Lemieuxe je nutné také považovat rok 1999, kdy koupil tehdy zkrachovalé Penguins a jejich farmářský tým v AHL Wilkes-Barre /Scranton Penguins. V současné době je hlavním vlastníkem a předsedou týmu.

Hokejová síň slávy přijala Lemieuxe bezprostředně po jeho prvním odchodu do důchodu v roce 1997. Tehdy tak bylo upuštěno od upuštění od běžné tříleté čekací lhůty. Po svém návratu v roce 2000 se tak stal třetím členem Hall of Fame (po Gordie Howe a Guy Lafleur), který hrál poté, co byl do síně slávy uveden. Dopad Lemieuxa na NHL byl významný: Andrew Conté z Pittsburgh Tribune-Review ho nazval zachráncem Pittsburgh Penguins a po odchodu Lemieuxa do důchodu Wayne Gretzky řekl, že „Nelze nahradit hráče jako Mario Lemieux … Hře bude chybět.“ Bobby Orr jej nazval „nejtalentovanějším hráčem, jakého kdy viděl.“ Orr, spolu s Bryanem Trottierem a mnoha fanoušky spekulovali, že kdyby Lemieux neutrpěl tolik problémů se svým zdravím, jeho úspěchy na ledě by byly mnohem větší. V roce 2017 byl jmenován jedním ze „100 největších hráčů NHL“. V roce 2004 byl uveden na kanadský chodník slávy.

V BHL odehrál Mario Lemieux v dresu Pittsburgh Penguins, vedeného Jiřím Němcem pouze úvodní ročník týmu v soutěži (2005-2006). V něm odehrál 72 utkání, ve kterých dokázal vstřelit 8 branek. Jelikož se v té sezóně jednalo o jeden z nejslabších týmů soutěže, mělo to logicky vliv na statistiky tohoto velikána NHL. Vázla jeho produktivita a naopak narůstala bilance v kolonce trestných minut (celkově 36 trestných minut). Jeho bilanci v jeho jediné sezóně v BHL nevylepšila ani statistika +/- bodů, v rámci které měl na svém kontě – 44 bodů. Za tento svůj výkon v ročníku si vysloužil ocenění celkem 4 STAR body.

Celkově tak byl Lemieux v BHL především významným jménem než hráčem, který by si své uvedení do Síně slávy BHL zasloužil svými výkony. Jeho statistiky bohužel v konkurenci dalších hráčů nepřinesly ani zisk žádné z trofejí. Skutečnost, že Lemieux je ikonou a synonymem NHL, však stačily k tomu, aby byl v roce 2009 zvolen za dalšího člena Síně slávy BHL.

(zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Mario_Lemieux)

Náhledy do minulosti – Pavel Bure

Jak jsme si už připomenuli minule, v roce 2009 vstoupili do síně slávy BHL tři hráči. Druhým ze slavných hráčů byl Pavel Vladimirovich Bure.

Pavel Vladimirovič Bure (přezdívaný ruská raketa; * 31. března 1971, Moskva) je bývalým profesionálním hráčem ledního hokeje. Hrál na pozici pravého křídla v kanadsko-americké soutěži NHL a také v národním týmu Sovětského svazu a později též Ruska. Jako hráč získal se svým týmem na olympiádě v Naganu stříbro a v Salt Lake bronz. Je členem Síně slávy IIHF i Hokejové síně slávy v Torontu. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.

Bure odehrál 12 sezón v National Hockey League (NHL) za týmy Vancouver Canucks, Florida Panthers a New York Rangers. Svoji kariéru začínal v Sovětském svazu, kde odehrál tři sezóny s týmem Ústřední rudé armády.

Jako celkově 113. hráče si jej v draftu roku 1989 vybral tým Vancouveru. Svůj první zápas odehrál za tým Vancouveru v sezóně 1991–92 a uvedl se parádně, neboť získal Calder Memorial Trophy jako nejlepší nováček ligy. V letech 1993–1994 vedl NHL ve vstřelených brankách a pomohl Canucks do finále Stanley Cupu 1994. Po sedmi sezónách Canucks vyměnili Bureho Pantherům, kde se mu hned podařilo získat Rocket Richard Trophies jako přední střelec ligy. Bure se během své kariéry potýkal se zraněním kolene, což mělo za následek jeho odchod do důchodu v roce 2005. Do důchodu odcházel jako člen týmu Rangers, i když nehrál od roku 2003. Ve své kariéře v NHL dosahoval průměrně více než bod na zápas (779 bodů, 437 gólů v 702 Zápasy NHL) a je celkově čtvrtým v historii v počtu branek na zápas.

V mezinárodních soutěžích reprezentoval Bure nejprve Sovětský svaz a později Rusko. Jako člen týmu Sovětského svazu získal dvě stříbrné medaile a zlato na třech světových juniorských mistrovstvích, následovaných zlatou a stříbrnou medailí na mistrovství světa 1990 a 1991. Poté, co byl v roce 1991 rozpuštěn Sovětský svaz, reprezentoval Bure Rusko na dvou zimních olympijských hrách a jako kapitán týmu získal stříbro na hrách 1998 v Naganu a bronz na hrách 2002 v Salt Lake City. Ani odchod Pavla Bureho do důchodu však neznamenal jeho konec u hokeje. V roce 2005 byl jmenován generálním manažerem ruského národního týmu na zimních olympijských hrách 2006 v Turíně.

V BHL odehrál Pavel Bure v dresu New York Rangers, vedeného Tomášem Vítámvásem 3 úvodní sezóny ligy (2003-2006). V úvodním ročníku 2003/2004 odehrál 81 utkání, ve kterých dokázal vstřelit 33 branek. To, že byl především útočně naladěn dokazuje také bilance trestných minut, kterých obdržel pouze 8. Jeho bilanci v úvodním ročníku BHL podtrhla parádní statistika +/- bodů, kterých získal +99. Za tento svůj výkon si vysloužil ocenění celkem 21 STAR bodů.

Na svůj výkon z úvodní sezóny však Bure již nedokázal navázat. Ačkoliv tak v ročníku 2004/2005 odehrál 77 utkání, střelecky se prosadil pouze 18 krát. Zato se jeho bilance významně rozrostla na straně trestných minut, kterých inkasoval hned 22. Jedinou statistiku, kterou si dokázal i v druhém ročníku Bure udržet na vynikající úrovni, je statistika +/- bodů, kde získal + 92 bodů. Ve statistice STAR bodů však jeho počínání bylo oceněno pouze 9 body.

Ve své poslední sezóně Bure zářil nejméně. V celkem 58 utkáních si připsal 14 gólů a dalších 22 trestných minut. Ani statistika +/- bodů nedosahovala hodnot ročníků předchozích. Sice stále zůstala v kladných číslech (+ 36 bodů), to však bylo daleko za výkony předchozích let. Za svůj výkon v poslední sezoně v BHL získal 8 STAR bodů. Celkově tak byl Bure v BHL sice významným jménem, ale s výjimkou úvodního ročníku se mu největším hvězdám nepodařilo konkurovat. Jeho působení v lize BHL je tak ověnčeno pouze 38 STAR body. Tyto statistiky mu bohužel v konkurenci dalších hráčů nepřinesly zisk žádné z trofejí, ale nasměrovaly jej v roce 2009 do síně slávy BHL.

(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Bure; https://en.wikipedia.org/wiki/Pavel_Bure)