Rok 2011 byl další, kdy v BHL byly do Síně slávy zařazeni další tři hráči. Prvním z trojice z trojice významných hráčů byl švédský obránce Frederik Olausson.

Karl-Gustav Fredrik Olausson (* 5. října 1966, Nyrbro, Švédsko), aktuálně asistent trenéra HV71 v Elitserien. Dříve hráč několika týmů v NHL (17 sezón) a hráč několika týmů ve švédské lize (6 sezón).

Člen vítěze Stanley Cupu 2002 – Detroit Red Wings.

Olausson je bývalý obránce, který hrál s jistotou a klidem a byl známý dobrým citem pro hru. Poprvé reprezentoval Švedsko 9. února 1986 proti Sovětům ve Stockholmu. V roce 2002 vyhrál Stanley Cup s týmem Detroit Red Wings v roce 2003 byl finalistou Stanley Cupu s týmem Mighty Ducks of Anaheim.

Olausson byl draftován v roce 1985 týmem Winnipeg Jets jako celkově 81. hráč draftu. Během své kariéry v NHL hrál za Winnipeg Jets, Edmonton Oilers, Mighty Ducks of Anaheim, Pittsburgh Penguins a Detroit Red Wings.

Po ukončení kariéry v NHL hrál dále za týmy HV71 a Färjestad BK ve švédské nejvyšší soutěži. Během play-off Elitserien v roce 2006 však utrpěl Olausson ve třetím čtvrtfinálovém utkání s HV71 proti Mora IK zranění kolena (natržený vaz). Ani takové zranění jej však nezastavilo. Pokračoval ve hře za svůj tým, byť jeho vytížení na ledě bylo podstatně nižší. Ve hře mu pomáhala speciálně navržená ochrana kolene.

Po této zraněním ukončené sezóně se Olausson přestěhoval zpět do Karlstadu a v červenci 2006 podepsal roční smlouvu s Färjestads BK. Tedy se stejným klubem, se kterým hrál v letech 1984 až 1986, než podepsal svoji první smlouvu v NHL s týmem Jets.

27. února 2007 bylo bohužel Olausson oznámil, že bude muset odejít do důchodu z důvodu vážného onemocnění. V prosinci 2006 údajně podstoupil dvě operace a v létě 2007 mu byla transplantována játra.

I po skončení aktivní části kariéry však zůstal u hokeje. Pro sezónu 2009-10 byl jmenován asistentem trenéra HV71 ve švédské nejvyšší soutěži.

Frederik Olausson je držitelem těchto ocenění:

• Stříbrná medaile s týmem Švédska na Mistrovství světa v ledním hokeji 1986.
• Vítěz švédského národního šampionátu s Färjestads BK v roce 1986 a HV71 v roce 2004.
• V roce 1986 byl jmenován do švédského Světového all-stars týmu.
• V roce 1986 byl jmenován nováčkem roku Elitserien.
• Zimní olympijské hry, 5. místo, 2002.
• Vítěz Stanley Cupu s Detroit Red Wings v roce 2002

V BHL odehrál Frederik Olausson v dresu Anaheimu celkem 5 sezóny pod vedením Jakuba Petříčka (2003-4), Tomáše Beneše (2004-5, 2005-6 a 2006-7) a Michala Švandy (2007-8). Do úvodního ročníku si jej v rámci předsezonních výběrů vybral tým Anaheimu. V úvodním ročníku za svůj tým odehrál Olausson celkem 72 utkání ve kterých vstřelil pouhých 8 branek. Ve statistice trestných minut patřil spíše k průměrným hráčům, když na svém kontě nastřádal 10 trestných minut. Velice se mu dařilo ve statistice +/- kde získal celkem 56 záporných bodů. Za svůj výkon tak ve své první sezoně získal celkem pouze 5 STAR bodů.

Ve své druhé sezoně se Olausson dostal do hry hned v 80 utkáních, ale jeho brankostroj se zadrhl dokonce na pouhých 7 zásazích. Trestných minut v této sezóně však nasbíral podstatně více, celkem 18. Proti předchozí sezóně se však zlepšil ve statistice aktivity na ledě, tzv. +/- statistika, kde získal celkem 18 mínusových bodů. Celkově však byl v sezóně 2004-05 oceněn 12 STAR body.

Ve třetí sezoně odehrál Olausson maximální počet utkání, tj. 82 utkání. Byla to zároveň sezóna, ve které se poprvé pořádně rozjel jeho brankostroj, který se zastavil teprve na metě 29 gólů. Trestných minut v této sezóně nasbíral pouze 6 a parádní zlepšení přidal také ve statistice +/-, kde získal celkem 16 plusových bodů. Celkově tak byl v sezóně 2005-06 oceněn 39 STAR body. Bohužel ani taková bilance nestačila na zisk některé z trofejí či na nominaci do některého z all-stars týmů sezóny. Tato bilance však znamenala, že od další sezóny se stal Olausson SUPERHVĚZDOU BHL.

Ve čtvrté sezóně odehrál Olausson sice jen 73 utkání, ale brankostroj opět fungoval výborně. Tentokrát se zastavil na 19 gólech. Trestných minut v této sezóně nasbíral pouze 8. Bohužel se opět zhoršil ve statistice +/-, kde získal celkem 25 mínusových bodů. Celkově tak byl v sezóně 2007-07 oceněn 18 STAR body.

V poslední Olaussonově sezoně 2007-08 se na jeho kontě objevilo dalších 82 utkání. Pokračoval také jeho brankostroj, který se tentokrát zastavil na kótě 21 branek. Statistiku, kterou měl výrazně horší proti všem předchozím sezónám, byly trestné minuty (22 TM). Ve statistice +/- však opět zaznamenal zlepšení, když získal celkem 3 kladné body. Na konci sezóny se mohl honosit ziskem 13 STAR bodů. Ani v tomto ročníku se Olausson nedočkal individuální či týmové trofeje.

(zdroj textu: https://en.wikipedia.org/wiki/Fredrik_Olausson a obrázku: https://www.gamewornauctions.net/images/products/secondary/9126.jpg)

Také v roce 2010 byly do síně slávy BHL zařazeni tři její významní hráči. Druhým z trojice významných jmen byl útočník Eric Lindros.

Eric Bryan Lindros (narozen v roce 1973) je bývalý kanadský profesionální hokejista. Lindros se narodil ve městě London v Ontariu, ale vyrůstal v Torontu. Jako junior hrál hokej v soutěži OHL (Ontario Hockey League) za tým Oshawa Generals, než byl v roce 1991 draftován jako jednička draftu týmem Quebec Nordiques. Za tento tým však odmítl hrát a tak byl v červnu 1992 vyměněn do týmu Philadelphia Flyers za několik hráčů a výběrů draftů. Součástí výměny se tehdy stal také Peter Forsberg. Během své kariéry v OHL dovedl Lindros tým Generals v roce 1990 k vítězství v Memorial Cupu. Před draftem v roce 1991 zároveň Lindros získal Red Tilson Trophy pro nejlepšího hráče OHL a byl také vyhlšen hráčem roku CHL.

Lindros začal svou kariéru v NHL u Flyers v sezóně 1992/93. Byl výtečným útočníkem, neboť si ve své nováčkovské sezóně dokázal držet průměr nad jeden bod na zápas. Jeho tvrdý styl hry však byl příčinou toho, že značnou část kariéry zameškal díky svým zraněním. Největší problémy jej však čekali postupem kariéry, kdy mu hodně starostí nadělaly opakované otřesy mozku. Lindros získal ve své kariéře Hart Memorial Trophy jako nejlepší hráč ligy a Lestre B. Pearson Award jako nejvýraznější hráč po výluce zkrácené sezóny 1994/95. V srpnu 2001 se Lindros připojil k týmu New York Rangers. V sezoně 2006/06 podepsal sezonu s týmem Toronto Maple Leafs a v sezoně 2006/07 ukončil svoji kariéru v dresu týmu Dallas Stars.

V mezinárodním měřítku Lindros třikrát reprezentoval Kanadu na juniorském (1990, 1991 a 1992) a v letech 1990 a 1991 získal zlaté medaile. S 31 body vede historickou tabulku kanadského bodování na juniorském mistrovství světa s pětibodovým náskokem před Jordanem Eberlem a Braydenem Schennem. Lindros také reprezentoval kanadský seniorský tým na mistrovství světa na turnaji v roce 1993, kde byl kapitánem. Kanadu také reprezentoval na Olympijských hrách, a to hned třikrát (1992, 1998 a 2002), získal stříbrnou medaili (1992) a zlato v roce 2002. 17. října 2007 byl Lindros uveden do Sportovní síně slávy Ontaria jako rodák z Londýna (Ontario), kde dělal své první hokejové krůčky za pomoci rodiny a trenérů. V roce 2016 byl Lindros uveden do Hokejové síně slávy. V roce 2017 byl jmenován jedním ze 100 nejlepších hráčů NHL v historii. Dres Erica Lindrose, # 88, byl v roce 2018 týmem Philadelphia Flyers slavnostně vyřazen.

V BHL odehrál Eric Lindros v dresech New York Rangers a Toronto Maple Leafs celkem E sezóny (2003-4, 2004-5, 2005-6 a 2006-7) pod vedením Tomáše Vítámváse a Rudolfa Martinčiče. Do úvodního ročníku si jej v rámci předsezonních výběrů vybral tým NYRangers. Za ten v úvodním ročníku odehrál celkem 50 utkání ve kterých vstřelil 18 branek. Nepatřil mezi největší hříšníky soutěže, a tak má z tohoto ročníku na svém kontě pouze 10 trestných minut. Zato v aktivitě +/- získal celkem 44 kladných bodů. Za svůj výkon tak ve své první sezoně získal celkem 14 STAR bodů. Tento výkon však nestačil na zisk některé z trofejí nebo k nominaci do některého all-stars týmů.

Ve své druhé sezoně byl sice Lindros více vytíženým hráčem, ale jeho brankostroj se zadrhl na pouhých 14 zásazích. Trestných minut opět nenasbíral mnoho, pouze 12, ale nejlepší jeho statistikou byla aktivita +/- (hodnocení účasti na ledě), kde získal celkem 64 kladných bodů. Celkově však byl v sezóně 2005-06 oceněn pouze 6 STAR body.

Na lepší časy se Lindrosovi začalo blýskat až v dresu Toronta. V sezoně 2005-06 sice odehrál pouze 66 zápasů, ale nastřílel krásných 26 branek. Jeho útočnou aktivitu podtrhla bilance pouhých 2 trestných minut. Byť Lindros získal pouze 26 kladných bodů v aktivitě +/- mohl se na konci sezóny honosit ziskem 27 STAR bodů a titulem HVĚZDA BHL.

Závěrečnou sezónu své kariéry v BHL odehrál Lindros na rozdíl on NHL také v Torontu. Byl jedním z nejvíce vytížených hráčů, neboť zvládl odehrát všech 82 utkání základní části. Střelecky mu to sice šlo oproti předchozí sezóně trochu méně – nastřílel 21 branek a v aktivitě +/- získal pouhé 4 kladné body, svoji bilanci si nepokazil ani v počtu trestných minut (10), a tak se mohl na konci sezóny radovat ze zisku dalších 26 STAR bodů. Ani tyto statistiky však Lindrosovi v BHL nepřinesly zisk některé z individuálních trofejí.

(zdroj textu i obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Eric_Lindros)

Také v roce 2010 byly do síně slávy BHL zařazeni tři její významní hráči. Prvním z trojice významných jmen byl brankář Pasi Nurminen.

Pasi Johan Olavi Nurminen (narozený v Lahti v roce 1975) je bývalý finský hokejový brankář. Na podzim roku 2005 však musel svoji kariéru ukončit kvůli zranění kolene. Aktuálně je Nurminen jedním z majitelů Lahti Pelicans a působí jako druhý trenér týmu.

Nurminen začal svoji hráčskou kariéru v Lahti. V sezoně 1993/94 získal první zkušenosti ve finské Lize mistrů v dresu Briska. Po jejich svižném pádu ze SM-Liigy pokračoval Nurminen v hokeji na úrovni I. divize. Během sezóny 1995/96 odehrál Nurminen svou první sezónu jako brankář v seniorské lize. V následujících dvou sezónách u Pelicans byl Nurminen jedním z nejlepších brankářů v I. divizi a toho si všimli v klubu HPK.

Nurminen tak přestoupil v sezóně 1998/99 do HPK a dostal se zpět do nejvyšší finské ligy. Po výborné sezóně se přestěhoval do týmu Jokeritu. Během sezóny s Jokeritem získal Nurminen za svoji hru několik ocenění. Například cenu Urpo Ylönena (sezóna 1999-2000). Ve stejné sezoně se mimo jiné umístil Jokerit na stříbrné příčce. Nurminen se díky tomu dostal do národního týmu, kde působil jako první brankář na Mistrovství světa 2001 v Německu.

Nurminen hrál za Jokerit dvě sezóny, než se připojil k týmu Atlanty Thrashers v NHL. Ve své první sezóně v NHL hrál převážně za Chicago Wolves v AHL, kde vyhrál s týmem Calder Cup. Nurminen se posléze stal prvním Finem, který v NHL dosáhl postu jedničky týmu. Stalo se tak v sezóně 2002/2003 po vyřazení Milana Hniličky z týmu Thrashers. Jeho úspěch tak položil základ pro vstup dalších hráčů Finska do soutěže. Při výluce NHL v sezóně 2004-2005 hrál Nurminen v Evropě za týmy Pelicans a Malmö. Jeho kariéra však skončila posléze hned v přípravných zápasech na novou sezónu 2005-2006, kdy si zranil koleno.

Následovala jeho kariéra trenéra. Nejprve působil jako asistent a trenér brankářů Pelikánů, které v letech 2005 až 2012 vlastnili během jeho trenérských sezón Hannu Aravirta, Mika Toivola a Kai Suikkanen. Nurminen byl také trenérem brankářů finské reprezentace na Mistrovstvích světa v letech 2011 a 2012. Během sezóny 2012/2013 byl Nurminen asistentem trenéra Petriho Matikainena v klubu KHL Avangard Omsk. Oba však byli vyhozeni na začátku druhého smluvního období po špatném úvodu sezóny. V prosinci 2013 se Nurminen připojil k trenérskému týmu Jokeritu vedeného Tomkem Valtonenem. V březnu 2015 Pelicans oznámili, že najali Petriho Matikainena jako hlavního trenéra a Pasiho Nurminena jako svého druhého trenéra. V srpnu 2020 byl Nurminen jmenován generálním ředitelem Pelicans.

Mimo trenérské činnosti se Nurminen také věnoval komentátorskému řemeslu. V sezoně 2005-2006 komentoval pro canal+, později byl odborným komentátorem při Mistrovství světa v roce 2009 ve Švýcarsku, na zimních olympijských hrách ve Vancouveru a Mistrovství světa 2010 v Německu. Od doby, kdy ve Finsku vysílá mistrovství světa kanál MTV3, je jeho pravidelným komentátorem.

V BHL odehrál Passi Nurminen v dresu Atlanty Thrashers celkem 3 sezóny (2004-5, 2005-6 a 2006-7) pod vedením Radka Zeleného. Hned v úvodním ročníku si vedl více než dobře. Držel si nízký průměr inkasovaných branek (2,27) a v aktivitě +/- získal celkem 63 kladných bodů. Během sezóny udržel hned 7x čisté konto (dokonce se mu povedly 1x série 2 zápasů v řadě s nulou a 1x série 3 zápasů v řadě s nulou). Za svůj výkon tak ve své první sezoně získal celkem 24 STAR bodů. Bohužel ani tento výkon však nestačil na zisk některé z trofejí nebo k nominaci do některého all-stars týmu, což bylo dáno zejména nadvládou týmu Nashville Predators v úvodních letech soutěže. Jeho výkon však znamenal, že od další sezóny se mohl Nurminen honosit označením „hvězda“ BHL.

Ve svém druhém ročníku Nurminen své statistiky výrazně překonal. Odehrál za svůj tým plný počet utkání (82), ve kterých si dokázal udržet průměr inkasovaných branek na hodnotě 1,98. Ve statistice +/- získal celkem 109 kladných bodů a na jeho kontě přibylo celkem 16 shut outů (1x série 2 zápasů v řadě s nulou). Celkem tak za svůj výkon získal 49 STAR bodů. Svoji dominanci pak korunoval ziskem nejprestižnější brankářské ceny Vezina Trophy a nominací do prvního all-stars týmu soutěže.

V závěrečném, třetím, ročníku BHL pokračoval Nurminen ve skvělých brankářských výkonech. V celkem 77 utkáních si udržel průměr inkasovaných branek na hodnotě 2,56. Ve statistice +/- bodů získal celkem +73 bodů a na jeho kontě přibylo celkem 10 shut outů (2x série 2 zápasů v řadě s nulou). Celkem tak za svůj výkon získal dalších 30 STAR bodů. Další trofej však na své konto nezískal. Celkem je tak kariéra, ve které Nurminen odehrál v BHL 200 utkání s celkovým průměrem 2,26 branek na zápas, na své konto si připsal celkem 33 shut outů a 103 STAR bodů, ověnčena ještě druhým místem ve Stanley Cupu 2007, kde jen krůček chyběl od jeho zisku (série 4:3 na zápasy pro Nashville).

(zdroj textu: https://fi.wikipedia.org/wiki/Pasi_Nurminen)
(zdroj obrázku: